Boeing B 17 G

 

Název:

 

BOEING B 17 G

Typ vraku:

 

letadlo – těžký bombardér, sériové číslo: 44-6630

Výroba:

 

1944, USA

Majitel:

 

USA, 340. Bomb Squadron, 97. Bomb Group, umístěná v Itálii na základně Amendola

Rozměry:

 

délka 22,78 m, rozpětí 31,63 m, výška 5,82 m, váha 24.948 kg, 4 x motor Wright R-1820-97 á 1.217 hp, rychlost provozní 293 km/hod, max 462 km/hod

Výzbroj:

 

náklad pum v pumovnici do 2 724 kg, max. 5 800 kg s využitím vnějších závěsníků. Obranná výzbroj: 10-13 kulometů Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm: 4x2 ve střeleckých věžích v přídi, na hřbetě trupu, ve spodní kulové věži a v zadním střelišti, jednotlivé kulomety v přídi (2), resp. 1 v okně kabiny radisty, B-17C, 1 kulomet ráže 7,62 mm v přídi, po 1 kulometu ráže 12,7 mm v bočních střelištích a 2 dvojice 12,7 mm v horním a spodním střelišti

Posádka:

 

celkem 11 osob

Potopení:

 

06.11.1944

Místo:

 

Chorvatsko, ostrov Vis, mys Polivalo

GPS:

 

43o10,00´N, 16o13,30´E

Hloubka:

 

65 – 72 m

Ponory:

 

14.06.2011, 16.06.2011, 14.06.2012

Poznámka:

 

Historie letounu je krátká. Zcela nový bombardér byl přidělen 3.11.1944 na základnu Amendola v Itálii a byl zařazen do 340. eskadry, 97. bombardovací skupiny, 15. americké letecké armády. Letadlo bylo úplně nové, tak že kromě amerických národních označení nemělo ani namalované značky skupiny a eskadry, ke které patřilo. Šestého listopadu ráno byl vyslán na bombardování Vídně a náhradní cíl měl železniční uzel v Mariboru. Eskadra letadel míří na Vídeň s doprovodem stíhaček P-51 Mustang. Vzhledem k tomu, že Vídeň byla pod mraky, letadla změnila kurz na Maribor. Stíhačky se vracejí, protože jsou na konci svého doletu. Bombardér prolétá mezi výbuchy protiletadlových granátů nad Mariborem. V okamžiku, kdy vypustil své bomby, vybuchl jeden granát přímo pod letadlem a poškodil hydraulickou instalaci. Dveře bombového prostoru se už nedaly zavřít. Vzápětí dostal zásah motor na pravém křídle a začal hořet. Pilotovi se podařilo oheň uhasit a postavit listy vrtule do polohy „nůž“. Postupně trup letadla poničí plno střepin granátů, za chvíli je letadlo jak řešeto. Dalším zásahem byl porušen motor na levém křídle a poškozena olejová instalace. Levé kolo se vysunulo a zvětšilo odpor vzduchu. Kopilota zasáhla střepina granátu do hlavy a byl v bezvědomí. Zpět do Itálie by nedolétli a ztráceli výšku, ve 2.500 m prolétli Alpami a směřovali k náhradnímu, nouzovému letišti na Visu. Na dohled od letiště se došlo palivo motoru číslo 4 a ten se zastavuje. Při nalétávání na přistávací dráhu se objeví červená světlice signalizující, že dráha je obsazena. Pilot zvedá letadlo a rozhoduje se pro přistání na vodě. Nad moře se dostává v okamžiku, kdy zhasne poslední motor. Letadlo přistálo na hladině a hned ve 13,30 hod se potopilo. Rybáři a britští vojáci z radarové stanice pomohli letcům na břeh. Následující den převzali na letišti jednu z opravených B-17 a odletěli do Itálie na svou základnu.

Vrak letadla leží na písčitém dně v hloubce 72 m. Je to asi 150 m od mysu Polívalo u výstupu ze zátoky Rukavac, na jižní části ostrova Vis. Letadlo leží opřené o levý nástavec podvozku a ocasní kolo, pravé křídlo je opřené o dno. Čelo letadla je poškozené od nárazu při potopení, pilotní kabina a zbytek letadla je vcelku. Přístrojová deska je vybraná lovci artefaktů, sedačky jsou na svém místě. Vrchní kopule s kulomety je porostlá a neprůhledná. Za ní jsou na trupu dvě boční skříňky pro gumové čluny, které se automaticky otevírají při dopadu do vody. Dále je otvor radiokabiny s kulometem Browning 12,7 mm. Blíže k ocasu jsou boční okna s podstavci kulometů (zbraně tu nejsou, posádka je odhodila pře přistáním). Na ocase je kopule se dvěma kulomety. Pod trupem je spodní kopule střelce. V rozmačkané přední části jsou dva kulomety. Pod levým křídlem je vidět kolo podvozku do půlky zabořené do písku. V písku leží zmuchlaný zbytek padáku.  

 

 

Fotogalerie: Boeing B 17 G