Szent István
|
Název: |
|
SZENT ISTVÁN |
|
Typ vraku: |
|
loď – bitevní loď, třída Tegetthoff |
|
Výroba: |
|
17.01.1914, Chorvatsko, loděnice Ganz & Comp. Danubius A.-G. Rijeka, 17.11.1915 zařazen do služby |
|
Majitel: |
|
Rakousko-Uhersko, Válečné loďstvo |
|
Rozměry: |
|
délka 152,8 m, šířka 27,9 m, ponor 8,6 m, výtlak 20.000 tun, 12 kotlů Babcock & Wilcox a dvě parní turbíny AEG, vákon 25.000 HP, rychlost 20,5 uzlů |
|
Výzbroj: |
|
hlavní výzbroj tvořilo 12 děl ráže 305 mm, umístěných ve čtyřech tříhlavňových věžích, v bočních střílnách 12 děl ráže 150mm, 20 děl ráže 75 mm, 4 protiletadlové kulomety, 4 podvodní torpédové hlavně, po jedné na přídi, zádi a obou bocích |
|
Posádka: |
|
celkem |
|
Potopení: |
|
10.06.1918, zásah torpédem z malého italského torpédového člunu MAS 15 |
|
Místo: |
|
Chorvatsko, 8 nm západně od ostrova Premuda |
|
GPS : |
|
45o08,00´N, 14o13,00´E |
|
Hloubka: |
|
45 - 66 m |
|
Ponory: |
|
|
|
Poznámka: |
|
Szent István strávil převážnou část války ve vojenském přístavu Pula, kromě častých leteckých poplachů neměla posádka žádné zkušenosti v bojových podmínkách. TV: Výpravný dokument o historii rakousko-uherského křižníku, při jehož potopení v červnu 1918 zahynulo i 26 námořníků českého původu. Jadranský Titanik. Tak bývá nazývána rakousko-uherská bitevní loď Szent István ležící od roku 1918 na dně Jadranu. Režisér Petr Jančárek se za ní vypravil - jednak do historie, jednak na mořské dno. Unikátní záběry potápěčského týmu vedeného Zdeňkem Partynglem ukazují stav vraku 90 let po katastrofě. Zasvěcený výklad námořního historika Borise Gola a dalších odborníků přibližuje zajímavou konstrukci 152 metrů dlouhé lodě včetně zbraňového systému vyrobeného ve Škodě Plzeň, okolnosti stavby plavidla i zničení křižníku. |